LOADING CLOSE

Jak jsem neběžel Ústecký půlmaraton

Škoda, že jsem takový pako a celej rok jsem měl napsanej termín půlmaratonu v Ústí o týden dřív než je to reálně, tak to musím teď běžet sám u Vltavy, Karel mi to kvůli triatlonu v příštím týdnu dal naštěstí jako celkem klidnej tréning.

START:
0–1 km – sakra, zase sem to rozběhl moc rychle, první 3km mám zrychlovat z 6min/km na 5:15…honem musím zpomalit, současnejch 5min/km asi zadání nenaplňuje
1 km – dobrý zpomalování by mi šlo 🙂
2 km – ty vole, to je fakt pomalu – Karle, úplně tu zívám – v závodě bych asi kousal těžko jak by se kolem mě všichni hnali…
3 km – konečně můžu běžet do 18. kilometru tempo 5:15 – to už je pro mě slušný
3-6 km – dneska je to ale jak procházka, běží se podezřele lehce – všude kolem choděj lidi s lahvema plnejma burčáku – dost závidím
6-12 km – pořád se běží skvěle – to si asi zlomím nohu, nebo tak něco ošklivýho, aby se karma vyrovnala – je tu milión lidí s burčákem, dokonce maj skleničky a jdou po stezce u řeky – sakra jim závidím
12-18 km
– sežral jsem mouchu a málem se udusil
– proklínám Karla, mohl jsem sedět doma a pít taky burčák – chci kopnout do kolene každýho, koho s burčákem potkávám
– po 1h a 15min mam za sebou asi 15km a konečně zas proklínám Karla (takovej můj rituál), běží se sice dobře, ale přemejšlím, jestli chápe, že běžný lidi maj před sebou v tomhle čase ještě 6km, nebo si myslí, že stejně jako on, už piju v cíli pivko a krásný holky mě masírujou a obdivujou a se shovívavým úsměvem mistra světa čekáme na doběh druhýho…. – tak ne Karle, pro nás ostatní je to o dost delší makačka 😛 🙂
18 km – přemejšlim, co Karel myslel tím „3,1km výklus do cíle dle chuti :-)“ – to bude asi podobný jako vždycky říká „na pocit“ – no a pocit mám teď dobrej a chuť se do toho konečně po týhle procházce opřít (a taky chci ať už je to konečně za mnou), tak si to dám teda na pocit …. zrychluju na tempo 4:40 – škoda že už je tma a moc nevidím ani na hodinky, ani pod nohy
19 km – hodinky pípnou tempo 4:40 – to je na mě po 18km dost náročný – i když je to „na pocit“ :), ale udržím to i kdybych chcípnul – to je taky jen „pocit“ tak zatnout zuby a pokračovat v „pocitu“
20 km – teď už mám spíš „pocit“ jen a jen bolesti, konečně, (asi sem fakt masochista), ale horší je teď silnice, ta se změnila na štěrkatou cestu s dírama – za dne ok, ale my co běháme o hodinu dýl než Karel, tak máme teď za tmy problém a tma je fakt jak v pytli
21 km – jestli si v nějakým výmolu, v tomhle tempu a totální tmě, zlomím nohu, tak mě Karel přijede osobně zabít, ale smůla, žena to nejspíš udělá první, nebo mi alespoň zlomí tu druhou – ale asi stejně chcípnu, nohy už moc nemůžou – ty lidi s burčákama, co tu míjím, uskakujou hrůzou, že je přejede lokomotiva, z toho mám konečně radost, patří jim to
CÍL:
konečně – poslední 3km „na pocit“ mě sice málem zabily, ale jsem spokojenej, cca jsem udržel tempo 4:40 na konci a ani se mi nechce blejt, tak dobrej tréning – tradičně prokleju Karla, pak mu připiju moštem a pivem na zdraví a poděkuju (u řeky jsou Slavnosti Pravého a Levého břehu, tak se tu běh na pocit, který se nakonec povedl, dobře slaví).
DÍKY KARLE!

PS: Karel mi po tréningu vysvětlil, že čekal, že si na poslední 3km zvolním a ne zrychlím…no to má z toho svýho „na pocit“ ;-).

Petr Plachý

Napsat komentář