LOADING CLOSE

Jak je důležité míti trenéra?

Někdo se občas ptá, proč každý měsíc investovat kus peněz do trenéra, potažmo tréninkového plánu. Přece si můžu sám říci, že dnes půjdu běhat, zítra plavat a pozítří na kolo, to opakovat pořád dokola a pro případ, že bych byl zapomnětlivý, si to dokonce zapsat do diáře. Na konci roku si za ušetřený obolos raději koupím běžecké boty nebo letenku na soustředko. Pravda je samozřejmě taková, že přesně tohle udělat můžete. A až se dostanete na závody, určitě si je užijete. Jenže!

Jste-li závodník typu lenoch, realita začne vypadat tak, že běhat půjdete nakonec až zítra, na kolo se dostanete jen v sobotu a místo plavání se na ten trénink, který začíná vypadat jako noty na buben, raději dobře vyspíte. Za tři týdny se vaše předsevzetí i původní řád ocitnou v totálním chaosu a vy se budete v závodě proklínat hned v prvním kopci. Naopak představa virtuálního biče vás může pozvednout i k tomu, že ten prokletý budík v pět třicet jen tak nezaplácnete. Přehrajete-li si předtím, než se slastně otočíte na druhý bok, svůj vodopád výmluv trenérovi, proč jste jeho sofistikovaný a na tělo jako frak šitý plán naprosto ignorovali, automaticky vám to vytáhne z postele aspoň jednu nohu. Samozřejmě, že by prvotním důvodem k tréninku pro vás měla být vizualizace představy, jak vítězně probíháte finish line, ale upřímně – slabou chvilku může mít občas každý a pak se parťák se sportovním srdcem a zkušeností se zvládáním drobných kriziček docela hodí.  

Další důležitou věcí je, že pokud chcete porazit kamaráda Vomáčku, který vám bestie soustavně ujíždí v každém druhém kopci, pionýrské každonedělní zvolání typu „mámo, jedu na kolo, přijedu na woběd!“ se mine tréninkovým účinkem. Zatímco vy se projedete krajinou na obecnou vytrvalost, a možná si cestou šoupnete dvě pivka s hezkým výhledem, milého Vomáčku porazíte jedině tehdy, když si pětkrát za sebou vyjedete kopec pěkně v tempu. A o tom, že Vomáčku nepředplavete, protože bez nácviku správné techniky se ve vodě ploužíte jako spavou nemocí stižený sumec, raději nemluvme.

Triatlon, na rozdíl od ostatních sportů, není holubník. Někdo říká, že jeho uctívači jsou banda namyšlených namakanců, někdo podle něj dokáže dost logicky usoudit, že člověk, který se mu opravdu věnuje, umí držet pusu, krok a disciplínu. Dobrý trenér vám v tomhle pomůže a navíc vás nasměřuje Ale i kdybyste ještě váhali nad tím, zda si aspoň trošku s některým z nich zakoketovat (https://soukromy-trener.cz/kontakt/), každopádně si ho užívejte!

Napsat komentář