Patřím k lidem, kteří mají silně rozvinutou alergii na asfalt. Nejlépe se cítím, když mám nad hlavou nebe místo stropu, takže po zkušenostech, kdy mi slezlo několik nehtů z lezení na ledech a málem jsem umřela strachy při sóloplavbě na seakajaku, o jedné absolvované půlce nemluvě, byl terénní triatlon moje jasná volba. Za dva roky triatlonového tréninku jsem se úspěšně posunula ze závodnice typu „topimse-padamdorygolu-umiram“ do stádia „plavuprsaobcaskraul-slapucoumim-bezimdokudneumru“. Navíc jsem absolvovala dva XTERRácké sprinty (v Prachaticích bedna v AG i s pádem ošmirglujícím kůži z celé nohy a v Zittau DSQ, protože jsem díky …